Zelený čaj: Tisíce let starý elixír zdraví

Zelený čaj, nápoj s historií sahající téměř pět tisíc let zpět, je dnes celosvětově uznáván nejen pro svou osvěžující chuť, ale především pro své nespočetné zdravotní benefity. Co začalo jako náhodný objev čínského císaře, se postupem času stalo jedním z nejcennějších a nejuctívanějších nápojů na světě. V tomto článku se ponoříme do hlubin historie zeleného čaje, prozkoumáme jeho původ, způsoby pěstování a sklizně, a podíváme se na vědecky prokázané i méně podložené účinky, které mu byly v průběhu staletí připisovány.

Historie zeleného čaje je protkána legendami a prastarými tradicemi. Archeologické nálezy jasně ukazují, že čaj se pije již téměř 5000 let, přičemž Indie a Čína jsou považovány za kolébky jeho pěstování. Podle jedné z nejznámějších legend je objev čaje připisován čínskému císaři Šen-nungovi, který si podle pověsti ohříval vodu, když mu do kotlíku náhodně spadly lístky čajovníku. Vůně, která se poté linula z nápoje, ho okouzlila, a po ochutnání byl překvapen nejen jeho vynikající chutí, ale i energií, která mu okamžitě odstranila únavu. Od té doby se zelený čaj stal nedílnou součástí tradiční medicíny v zemích jako Indie, Čína, Japonsko a Thajsko. Používal se k zastavování krvácení, urychlování hojení ran, snižování horečky, regulaci krevního cukru a podpoře trávení – což svědčí o jeho rozmanitých účincích, které byly ceněny již v dávných dobách.

Kniha čaje: Kissa Yojoki a starověké poznatky

Jedním z klíčových děl, které se zabývají zeleným čajem, je Kissa Yojoki, neboli Kniha čaje, sepsaná zenovým mnichem jménem Eisai v roce 1191. Tato kniha podrobně popisuje pozitivní účinky pití zeleného čaje na pět životně důležitých orgánů, s zvláštním důrazem na srdce. Eisai ve svém díle uvádí řadu léčebných vlastností čaje, včetně jeho schopnosti léčit kocovinu, působit jako stimulant, pomáhat při léčbě oparů a uhrů, tišit žízeň, napravovat poruchy trávení, léčit onemocnění nervového systému zvané „beriberi“, předcházet únavě a podporovat funkce močové soustavy a mozkové činnosti. První část knihy se dále věnuje botanice čajovníků, popisuje jejich květy a listy a detailně vysvětluje, jak čaj pěstovat a zpracovávat jeho listy. Druhá část se zaměřuje na dávkování a způsoby podávání čaje pro léčbu různých chorob, což podtrhuje hluboké porozumění a význam, který byl čaji v té době přikládán.

Odkud zelený čaj pochází a kde se pěstuje?

Zelený čaj má svůj původ v čajovníku (Camellia sinensis), stálezeleném keři, který je na plantážích obvykle zastřiháván na výšku kolem 120 cm pro snazší sklizeň, avšak v divoké přírodě může dorůst až do úctyhodných 30 metrů. Existují dva hlavní druhy čajovníku, které se liší svými preferencemi ohledně pěstebních podmínek:

• Čajovník čínský (Camellia sinensis var. sinensis): Tento typ je typický pro horské oblasti Číny, Taiwanu a Japonska, kde snáší drsnější klimatické podmínky.
• Čajovník assámský (Camellia sinensis var. assamica): Roste převážně v tropických oblastech, jako jsou Indie, Srí Lanka a Keňa, kde prosperuje v teplejším a vlhčím klimatu.

V závislosti na konkrétních podmínkách pěstování jsou tyto dva druhy často kříženy, což vede k vytvoření různých kultivarů, které jsou optimálně přizpůsobeny pro růst v dané oblasti. Důležitou roli hraje i méně rozšířený čajovník indočínský (kambodžský), který dorůstá kolem pěti metrů. Na plantážích se dnes prakticky nesetkáme s „čistými“ formami, převládají kříženci, kteří kombinují nejlepší vlastnosti obou hlavních typů.

Historie příchodu zeleného čaje do Evropy je fascinující. Ačkoli se zde jeho spotřeba od počátku 90. let 20. století zdesetinásobila, nebyl pro Evropu úplnou novinkou. Úplně první čaj, který Holanďané okolo roku 1610 přivezli z Číny, byl právě zelený čaj. V té době se v „Říši středu“ – Číně – produkoval převážně zelený čaj. Černý čaj se ve větším množství začal zpracovávat teprve později, v souvislosti s rostoucí exportní poptávkou. Zelený čaj byl nápojem aristokracie; Göthe, madam Pompadour nebo carevna Kateřina hostili své přátele převážně zeleným čajem. Černý čaj se v Evropě rozšířil až koncem 19. století, kdy Angličané přesvědčili západní svět o přednostech pití čaje ze svých kolonií.

Zpočátku byl čaj v Evropě nabízen i v lékárnách jako prostředek proti nadýmání nebo na uklidnění žaludku. Cornelius Bontekoe, významný lékař konce 17. století, byl dokonce o zázračném působení čaje natolik přesvědčen, že svým pacientům doporučoval až 100 šálků čaje denně! Ne všichni však byli nadšeni; Liselotte von der Pfalz, švagrová Ludvíka XIV., o novém nápoji napsala: „Čaj mi připadá jako seno a hnůj, mondieu, jak může rozumnému a citlivému člověku něco tak hořkého a páchnoucího chutnat?“

Pěstování a sklizeň čajovníku

Pěstování čajovníku je komplexní proces, který vyžaduje specifické klimatické podmínky. Čajovníku se nejlépe daří v monzunovém klimatu subtropického a tropického pásu, kde roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500 metrů. Je zajímavé, že kvalitnější čaj dávají rostliny pěstované ve vyšších nadmořských výškách. Nejpodstatnější pro růst čajovníku je dostatečná vlhkost, což je také hlavní příčinou neúspěchu většiny pokusů o pěstování vlastního čaje v našich podmínkách.

Na čajových plantážích se čajovník pěstuje buď ze semen, nebo z řízků. Semena se nechávají určitou dobu dozrávat a poté se pěstují v pařeništích. Mladé rostlinky se asi po půl roce přesadí na plantáže. Nevýhodou tohoto způsobu je nestejnorodost potomstva. Druhým a častějším způsobem je řízkování, kdy listové řízky zakoření asi po dvou měsících a po osmi měsících se také přesadí na plantáže. Čajové keře jsou uspořádány v charakteristických řadách. Asi ve dvou letech se provádí první tvarovací řez, a teprve tříletý čajovník je připraven pro sběr lístků. Po dalších třicet až sto let se pravidelně sbírají lístky a keř se přiřezává do vhodné výšky kolem jednoho metru, aby se usnadnil sběr a zvýšila úroda. I když se najdou čajové plantáže s několik set let starými čajovníky, staré rostliny obvykle dávají tužší listy horší jakosti.

Sklizeň čajových lístků se výrazně liší podle druhu čaje a hlavně místa pěstování, většinou je přizpůsobena srážkám. Některé čaje, především nižší třídy, jsou sklízeny celoročně (až 30 sklizní), zatímco u kvalitnějších čajů je to například jen třikrát až čtyřikrát do roka. Kvalita sklizně během roku silně kolísá. Například plantáže v indickém Dárdžilingu produkují při svém prvním sběru v únoru a březnu špičkové čaje nejvyšší kvality, kdežto lístky ze třetího podzimního sběru jsou kvalitativně o několik tříd níž a často se používají pouze do směsí. Sklizně jsou vždy přesně načasované a striktně dodržované. Čajové listy se sklízí většinou ručně – buď trháním prsty, nebo stříháním nůžkami – nebo mechanicky speciálními stříhacími stroji (využíváno hlavně v Japonsku). Sklízí se vždy „tips“ spolu s přilehlými dvěma až pěti lístky. Nejkvalitnější jsou právě tipsy s nejmladšími lístky, proto čím větší je obsah tipsů, tím kvalitnější je čaj.

Srovnání hlavních druhů čajovníku

Zdravotní účinky zeleného čaje: Vědecky podložené vs. Nepodložená tvrzení

Zelenému čaji se připisuje řada zdravotních účinků, z nichž mnohé byly vědecky potvrzeny, zatímco jiné zůstávají spíše v rovině nepodložených tvrzení. Je důležité rozlišovat mezi těmito kategoriemi, abychom měli realistický pohled na potenciální přínosy tohoto nápoje.

Nepodložená tvrzení:

• Japonští výzkumníci tvrdí, že pokud je vypito denně pět šálků zeleného čaje, spálí tělo navíc 70 až 80 kalorií. Ačkoli to zní lákavě, pro toto tvrzení chybí silné vědecké důkazy.
• Dr. Nicholas Perricone, specialista na boj se stárnutím, tvrdil v televizní show, že pokud člověk pije čaj namísto kávy, výrazně během 10 týdnů zhubne. Toto tvrzení je rovněž bez dostatečné vědecké podpory.
• Naopak, nadměrné pití čaje může mít negativní účinky kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji. Vedlejší účinky z množství kofeinu v těle mohou být nevolnost, nespavost a časté močení.

Vědecké studie a prokázané účinky:

Mnoho seriózních studií potvrdilo řadu pozitivních vlivů zeleného čaje na lidské zdraví:

• Snížení úmrtnosti na rakovinu a kardiovaskulární choroby: Studie z roku 2006 publikovaná v magazínu Journal of the American Medical Association uvádí, že „konzumace zeleného čaje je spojená se snížením úmrtnosti zapříčiněným rakovinou“. Tato studie, vedená japonskou univerzitou Tohoku, sledovala přes 40 000 dospělých Japonců po dobu 11 let. Účastníci, kteří pili pět a více šálků čaje denně, měli o 16 procent nižší riziko předčasného úmrtí a o 26 procent nižší riziko výskytu kardiovaskulárních chorob ve srovnání s těmi, kteří pili méně než jeden šálek denně.
• Zlepšení kognitivních funkcí: Studie publikovaná v magazínu American Journal of Clinical Nutrition v únoru 2006 uvádí, že „větší konzumace zeleného čaje je spojená s menším výskytem poruch kognitivních funkcí u člověka.“
• „Asijský paradox“ a zdraví srdce: V květnu 2006 zveřejnili výzkumníci Yaleovy univerzity článek porovnávající více než 100 různých studií zaměřených na kladné zdravotní účinky zeleného čaje. Upozornili na „asijský paradox“, kdy navzdory velmi rozšířenému kouření cigaret je v Asii malý výskyt srdečních chorob a rakoviny. Teoretizují, že 1,2 litru čaje, který mnozí Asiaté vypijí každý den, přináší vysoké hodnoty polyfenolů a dalších antioxidantů. Tyto složky pak mohou různými způsoby zlepšit stav kardiovaskulárního systému, včetně prevence spojování krevních destiček a prevence zvyšování hodnoty cholesterolu. Zelený čaj může pomoci v prevenci oxidace LDL cholesterolu („špatný“ cholesterol), což následně může vést ke snížení zanášení cév.
• Redukce stresu: Studie publikovaná v magazínu Biological Psychology (srpen 2006) se zaměřuje na změnu stresové reakce pomocí L-Theaninu, chemikálie vyskytující se v zeleném čaji. Uvádí, že „orální příjem L-theaninu může mít protistresový efekt díky potlačení vzruchů kortikálních neuronů.“
• Snížení cholesterolu: V oboustranně anonymním pokusu uskutečněném divizí kardiovaskulární medicíny při Univerzitním zdravotním centru ve Vanderbiltu v USA bylo zjištěno, že pacienti, kterým byl podáván extrakt ze zeleného čaje (375mg kapslí) po 12 týdnech, měli významně nižší úrovně LDL cholesterolu a též celkovou hladinu cholesterolů (o 16,4 % a 11,3 % nižší než na počátku) než kontrolní skupina.
• Redukce tělesného tuku: Studie publikovaná v lednu 2005 v magazínu American Journal of Clinical Nutrition uvádí, že „denní konzumace čaje s obsahem 690mg katechinů po 12 týdnů snížila množství tělesného tuku, což znamená, že příjem katechinů může být užitečný při prevenci a zlepšování chorob špatného životního stylu, hlavně obezity.“
• Pomoc při revmatické artritidě: Antioxidanty v zeleném čaji mohou pomoci prevenci a snížení obtíží při revmatické artritidě, jak uvádí studie CWRU School of Medicine z dubna 2005. Studie zkoumala vliv polyfenolů zeleného čaje na kolagenem vyvolanou artritidu u myší a zjistila významně nižší výskyt onemocnění u myší, kterým byly polyfenoly podávány.
• Pomoc při poškození kůže radioterapií: Německá studie odhalila, že přikládání filtrovaného odvaru z extraktu zeleného čaje a horké vody na kůži po dobu 10 minut, třikrát denně, může pomoci lidem, jejichž kůže byla poškozena radiační terapií (po 16–22 dnech).
• Podpora termogeneze a oxidace tuku: Studie publikovaná v prosinci 1999 v magazínu American Journal of Clinical Nutrition odhaluje, že „zelený čaj má termogenické složky a podporuje oxidaci tuku více, než aby to bylo možné vysvětlit pouze samotným obsahem kofeinu. Extrakt ze zeleného čaje může sehrát úlohu v řízení tělesných procesů sympatickou aktivací termogeneze, oxidace tuku nebo obou.“
• Potenciální antivirové a protizánětlivé účinky: V laboratorních testech bylo zjištěno, že EGCG (katechiny) obsažené v zeleném čaji brání HIV v napadání T-buněk, ačkoli stejné účinky u člověka dosud nejsou známy. Studie z roku 2003 také naznačuje potenciální aplikaci EGCG v prevenci nebo léčbě zánětlivých procesů.

Přehled účinků zeleného čaje: Vědecky podložené vs. Nepodložená tvrzení

Příprava zeleného čaje v kostce

Správná příprava zeleného čaje je klíčová pro uvolnění jeho plné chuti a prospěšných látek. Zde je základní postup:

1. Přiveďte vodu do bodu varu a poté ji ochlaďte na cca 60 – 80 °C. Příliš horká voda může čaj spálit a způsobit hořkou chuť.
2. Vodu o této teplotě zalijte zelený čaj v poměru 1,5 dl na jednu čajovou lžičku (v západní terminologii odpovídá naší kávové). Pokud čaj louhujete v konvici, přidejte navíc jednu lžičku na konvici.
3. Ponechte 2 – 3 minuty vyluhovat. Doba louhování se může mírně lišit v závislosti na druhu čaje a vaší preferované intenzitě.

Je důležité si uvědomit, že příprava jednotlivých druhů zelených čajů je však mírně odlišná. Proto doporučujeme sledovat pozorně popis přípravy každého druhu zvlášť, a to na jednotlivém balení, abyste dosáhli optimálního výsledku.

Často kladené otázky o zeleném čaji

Kde se pěstuje zelený čaj?

Zelený čaj se pěstuje v mnoha zemích subtropického a tropického pásu po celém světě. Mezi hlavní producenty patří Čína, Indie, Japonsko, Srí Lanka, Keňa, Indonésie, Bangladéš, Malawi a další. Kvalitnější čaje pocházejí často z vyšších nadmořských výšek.

Odkud pochází zelený čaj?

Zelený čaj má svůj historický původ v Číně a Indii, kde byl objeven před téměř 5000 lety. První záznamy a legendy o jeho objevu se vážou k čínskému císaři Šen-nungovi.

Jaké jsou hlavní druhy čajovníku?

Existují dva hlavní druhy čajovníku (Camellia sinensis): čajovník čínský (Camellia sinensis var. sinensis), typický pro horské oblasti Číny a Japonska, a čajovník assámský (Camellia sinensis var. assamica), který roste převážně v tropických oblastech jako Indie a Keňa. Na plantážích se často pěstují jejich kříženci.

Jaké jsou vědecky prokázané účinky zeleného čaje?

Vědecké studie potvrdily řadu účinků, jako je snížení rizika úmrtnosti na rakovinu a kardiovaskulární choroby, zlepšení kognitivních funkcí, snížení stresu (díky L-Theaninu), snížení LDL cholesterolu, redukce tělesného tuku, prevence a snížení obtíží revmatické artritidy, a podpora termogeneze a oxidace tuku.

Jak správně připravit zelený čaj?

Vodu přiveďte k varu a nechte ji zchladnout na 60–80 °C. Na jednu čajovou lžičku čaje použijte 1,5 dl vody (a jednu lžičku navíc na konvici). Louhujte 2–3 minuty. Vždy se doporučuje řídit se specifickými pokyny na obalu konkrétního druhu čaje.

Může mít zelený čaj negativní účinky?

Ano, při nadměrné konzumaci, především kvůli obsahu kofeinu, může zelený čaj způsobit vedlejší účinky jako nevolnost, nespavost a časté močení. Je důležité pít ho s mírou.

Chceš-li si přečíst další články podobné jako Zelený čaj: Tisíce let starý elixír zdraví, navštiv kategorii Sushi.